Jak se mohou města vypořádat s přehříváním ulic, nedostatkem vody i hustou sítí inženýrských sítí? Ukázal webinář na příkladech Lince a Jihlavy, měst hledajících způsoby, jak dostat životaschopné stromy do historických center a sídlišť – s pomocí strukturálních substrátů, práce s dešťovou vodou a trpělivé komunikace s obyvateli i památkáři.
Webinář Zeleň bez hranic, pořádaný v rámci projektu DeKLARed ADAPTRegions - Klimaticky adaptované regiony programu Interreg, otevřel téma, které dnes řeší všechna města: jak sázet stromy tak, aby ve zhoršujícím se klimatu skutečně přežily. Už v úvodu zaznělo, že stromy trpí přehříváním, nedostatkem vody, extrémními srážkami i zhutněnými půdami. Ve městech se objevují nové škůdci, roste výpar, ubývá vhodného prostoru a dřívější druhy už v dnešních podmínkách často neobstojí. Výsadba tak vyžaduje zcela jiné postupy než před dvaceti lety.
Linc: když se výsadba mění v infrastrukturu
První prezentaci vedla Stefanie Penkner, vedoucí projektu výsadby stromů města Linc. Přiblížila dlouhodobou „stromovou ofenzivu“, kterou město zahájilo v roce 2019. Cílem je dostat stromy přímo do hustě zastavěných ulic, kde nejvíc chybí stín i voda. Město nejprve vytvořilo strategický plán vhodných ulic – s minimálním odstupem přibližně 4,5 metru mezi stromem a fasádou, aby bylo možné vysazovat stromy se střední až velkou korunou.
Rakouské město také sestavilo mapu rizik pro horko, která kombinuje teplotní data s informacemi o věku obyvatel, zdravotnických zařízeních či nízkopříjmových domácnostech. Stromy se tak dostávají tam, kde mají největší klimatický i sociální efekt.
Nejtěžší částí je však práce „pod zemí“. Město detailně mapuje vedení plynu, elektřiny, kanalizace či dálkového vytápění. Standardní odstup 2,5 metru mezi sítí a stromem se v praxi často musí zmenšit – jinak by výsadby nebylo možné vůbec realizovat. Dohody s provozovateli sítí proto tvoří podstatnou část projektu.
Výsadby stojí na strukturálním substrátu. Každý strom má minimálně 20 m³ kořenového prostoru tvořeného štěrky, substrátem a drenážemi. Tento prostor zároveň funguje jako retenční zásobník dešťové vody. Nad ním vznikají multifunkční plochy: záhony, stojany na kola, předzahrádky, nebo i parkovací místa. Kořeny mohou růst pod zpevněným povrchem a zároveň mají přístup ke vzduchu i vodě.
Linc do projektu investuje zhruba 800 tisíc EUR ročně. Některá parkovací místa ustupují stromům, což je podle Penkner jedno z nejdiskutovanějších témat. Stejně tak je nutné vyjednávat s památkáři – například na hlavním náměstí je možné stromy sázet jen tam, kde nenaruší klíčové pohledy. Penkner prezentaci uzavřela japonským příslovím: nejlepší čas zasadit strom byl před dvaceti lety, druhý nejlepší je dnes.
Jihlava: když pod povrchem leží tři patra podzemí
Následující vystoupení patřilo Kataríně Ruschkové, vedoucí odboru životního prostředí města Jihlavy. Popsala úplně jiné výchozí podmínky než v Linci: vysokou nadmořskou výšku, jílovité půdy, rychlý odtok vody i rozsáhlé podzemí pod historickým centrem. Právě tyto faktory způsobují, že stromy ve městě často neprosperují.
V roce 2020 se město rozhodlo otestovat strukturální substrát na ulici, kde se opakovaně nedařilo vysadit platany. Po odkrytí terénu se ukázalo, že pod tenkou vrstvou ornice leží hutná jílovitá masa bez struktury. Do vzniklé výsadbové rýhy se proto umístil strukturální substrát ukládaný po vrstvách. Město stromy nezalévalo a monitorovalo jejich růst pomocí čidel. Po dvou letech sondy ukázaly, že kořeny prostor dobře prorůstají a stromy dokázaly prosperovat i bez závlahy.
Tato zkušenost vedla k přípravě úprav Masarykova náměstí. Protože pod ním vedou podzemní chodby a půda je velmi propustná, nebylo možné vodu nechat vsakovat. Vznikl proto systém připomínající podzemní nádrž: geotextilie, bazénová fólie se svařenými spoji, štěrkové vrstvy, strukturální substrát a podzemní kotvení stromů. V nejnižším místě je kontrolní šachta, která v případě přebytku vody zajistí odtok do kanalizace.
První „zelený pokojíček“ s pěti stromy stál přibližně 1,2 milionu korun. Podle Ruschkové však nejde o cenu za několik stromů, ale o vybudování technické základny, na kterou bude možné navázat v dalších etapách. Vyjednávání s památkáři bylo zásadní – některé lípy mohou zůstat jen na dožití, nové stromy se sázejí tak, aby nenarušily výhledy na klíčové historické objekty.
Městské stromy jako infrastruktura
Obě města ukazují, že úspěšná výsadba už dávno není otázkou vykopané jámy a zálivky. Stromy potřebují prostor, vodu a technická řešení, která jim umožní přežít extrémní podmínky. A také odvahu měst vzdát se části asfaltu nebo parkovacích míst. Webinář Zeleň bez hranic přinesl jasné poselství: chceme-li stromy v ulicích i za několik desetiletí, musíme začít budovat jejich příhodné podmínky už dnes.